Podzim je v plném proudu, barevné listí létá všude – červená se i na kačírku v našem koupacím biotopu. V kombinaci s průzračnou vodou je na ně radost pohledět!
Listy ale dodávají do vody spoustu dalších živin, postupně se rozkládají a přidávají kal k tomu, co v jezírku už je. Petra tedy ještě před zimou čeká výlov, aby příští rok byla voda stejně čistá, jako letos v létě. Průzračnou vodu jsme měli dokonce i v parných dnech, kdy teplota vody stoupala, hladina klesala a obnažovala celé stvoly vodních rostlin. To bylo „nejlepší“ prostředí pro řasy, které se však přesto neobjevily! Je ale třeba doplnit předchozí článek, protože modrá skalice nám nakonec nezafungovala...
Modrá smrt
Po nějakém čase, kdy jsme aplikovali dvě dávky modré skalice (více v článku Očista dočista), se sice řasy trochu zredukovaly, ale ne tak rychle, jak bychom si přáli. Proto měl Petr potřebu skalici ještě trochu přidat. To ale neměl dělat! Ze dna se následně začaly vynořovat namodralé shluky rozkládajících se řas, voda začala smrdět a zakalovat se. Vypadalo to hůř, než předtím. Petr se snažil jemným sítem vyčistit to neštěstí, ale nakonec jsme ještě v noci vypouštěli skoro celý rybníček... Báli jsme se, že se s námi rozloučí i rostliny. Od půlnoci jsme opět napouštěli městskou vodu přes rozprašovací konec hadice, aby se do jezírka dostalo co nejméně chlóru. Doufali jsme, že čistá voda nějakou dobu vydrží. Opět marně... Řasa se rozjela během několika dní nanovo. Biotop byl zkrátka zničený, každý den ze dna vyplouvaly chuchvalce nových řas.
Nová naděje
Situace byla neúnosná. Zasedli jsme a zagooglovali. Informace, že jezírko by mělo být větší než 100, lépe však min 200 m2, aby v něm mohl fungovat přirozený očistný proces, nám byly k ničemu. Problém jsme konzultovali i se sousedem. Ten doporučil firmu, která pracuje s bio čistěním jezírek. Po konzultaci s odborníkem jsme zakoupili tzv. startovací bakterie. Tedy roztok bakterií a enzymů – Tripod Bacteria Starter, který nastartuje správný proces očisty i v tak „malém“ biotopu, jaký je ten náš. Zakoupené bakterie dorazily v plastovém kanistru. Ale bez návodu. Po telefonické nápovědě putovala polovina balení přímo do jezírka a druhá do kýble s vlažnou vodou. Tam Petr přidal trochu cukru a nechal bakterie „nažrat a namnožit“. Po dvou hodinách vylil do jezírka i tento zbytek.
Přiznám se, že tentokrát jsem byla úplně skeptická. Po všech těch marných pokusech, že by nás zachránil kanistr s „nějakou tekutinou“??? Prvních pár dní mě v tom utvrdilo. Nic se na první pohled nedělo! Ale pak se stal „zázrak“. Voda se najednou začala pročišťovat! Za nějaký měsíc jsme zjistili, že vidíme kamínky na dně dvoumetrové hloubky! Radost z rybníčku nám ještě umocnil soused, který donesl k ostroretkám i jesetera!
Koupací léto
V parných dnech jsme si jezírko užívali naplno – náš čtyřleťák pokročil ve svém plaveckém umění a dováděl mezi rybičkami. Já pořád „brejlila“ po všech koutech a hledala zelené provázky – marně, tentokrát naštěstí!