Po letošní dlouhé zimě jsme s velkým očekáváním z obýváku vyhlíželi okamžik, kdy se rozpustí silná ledová krusta z hladiny našeho jezírka. Živili jsme totiž naději, že dlouhá zelená řasa, která se u nás loni koncem léta uhnízdila, přes zimu vymrzne...
To jsme se ovšem přepočítali! Všude – jak v hloubce, tak na mělčině, na dřevě i na kamenech – se válely chuchvalce slizkých řas v mnohem větším množství, než bylo na podzim! Byli jsme z toho poměrně dost zoufalí. Nedokázali jsme si představit, jak tuhle spoušť vyčistíme, aniž bychom pořizovali drahou techniku, nebo snad dokonce chemii. A vypouštět vodu se nám taky nechtělo...
Petr zabrouzdal na internetu a z různých rad, návodů a doporučení vybral řešení, které se nám zdálo finančně dostupné a hlavně nejefektivnější.
Jde se do akce
První přišla na řadu mechanická očista s použitím bazénové dnové síťky na teleskopické tyči (délky až 3,6m – kratší by neměla význam). Petr nevydržel a ještě v zimní bundě nazul holiny a pustil se do ledové vody jezírka. Naplnil řasou několik koleček, já s Tobíkem jsme se snažily v tom humáči vylovit všechny čolky, larvy vážek a vodní brouky a pouštěly je zpět do vody.
V tuto chvíli se na jezírko dalo už zase koukat. Abychom řasu co nejvíce potlačili, i mezi rostlinami a kamínky, aplikoval Petr modrou skalici (v koncentraci 2g na kubík vody) rozpuštěnou v litru vody. Do biotopu přišla dávka této desinfekce celkem dvakrát (v rozmezí dvou týdnů). Účinnou složkou ve skalici je měď, která by měla řasu likvidovat. Použitá koncentrace by neměla ovlivnit rostliny ani živočichy. Ostatně tento princip se používá i v domácích akváriích.
Také jsme k tomu zapojili čerpadlo, aby se voda co nejvíce pohybovala a okysličovala. Řasy prý nemají rády kyslík. Tentokrát, oproti loňsku, jsme spustili čerpadlo až na dno hloubky.
Přirození „řasoví„ predátoři
Soused, kterého jsme zapojili do akce zjišťování informací - jak na řasu, přišel s tím, že pulci sežerou na co přijdou, včetně řas. (To odpovídalo i situaci loni na jaře a začátkem léta, kdy jsme měli jezírko plné pulců a bez řasy!) V tuto chvíli jsme naštěstí už měli v jezírku jeden kokon žabích vajíček a z nedaleké škarpy jsme zachránili pár desítek dalších pulčích zárodků v nakladených vejcích.
A to už jsme věřili, že máme vyhráno, protože řasa se ani po dvou měsících neobjevila. Naši naději ještě pojistil soused. Sehnal nám dvaceti kusé hejno Ostroretek Stěhovavých. Jedná se o hlubinnou rybu živící se i řasou! Ostrými rty seškrabává řasu z povrchu. Věříme, že je tam pořád máme – od vypuštění, kdy zapluly do hloubky, nejsou vidět. Na mělčině jsme je zahlédli jen v noci...
Tento článek smolím v leže na terase – je začátek května, slunce pálí a voda je jemně zakalená množstvím napadaného pylu. Od pylu zažlucené máme v tuto chvíli úplně všechno, tak doufám, že jezírko živiny vstřebá a o to lépe nám budou růst vodní rostlinky a NE ŘASA! Voda je trochu nahnědlá, nezapáchá a je i bez komářích larev.
A co na to květena?
Rostlinky bují a od loňska jsou zase o něco více rozrostlé. Vodní máta si usurpuje stále větší oblast, rákosy, skřípiny a dalším se daří. Jen papirus šáchor, který jsme loni pokusně nasadili z obývaku do jezírka, uhynul. Jeho místo zabraly orobince, které Petr vykopal ze sousední nezastavěné parcely.
Vypadá to, že jinak se daří všemu. Mám z toho velkou radost a to ani nevíte, že se chystáme na fasádu. Ale o tom až někdy příště!