Naši zahradu v podobě jílového oraniště už naštěstí vidíme pouze na fotkách. Ani se nechce věřit, že jsme tu zemědělskou dřinu absolvovali teprve loni v létě.
Možná se divíte, že jsme se do zahrady vrhli plnou parou, i když ještě nemáme dokončený domek. Máme zato, že fasáda ještě počká – momentálně je pro nás důležitý relax na terase, v rybníčku a radost z toho, jak nám to všechno roste. Dalším argumentem PRO byl fakt, že se zahrada zakládá několik let. Když koupíte vzrostlé stromy a keře, pak vám budou stačit dvě sezóny a to nebyl náš případ :-).
Terasová prkna
V létě jsem dodělával fasádní latě a terasu. Musím říct, že terasová prkna mohla být trochu kvalitnější a silnější. Obávám se, že pochozí smrk vydrží ještě maximálně dvě sezony a půjde na výměnu – asi za modřín...
Trávník
Trávě se v tom našem podloží růst moc nechtělo, zato plevelu se tu dařilo výtečně. Krom běžného bodláku tu byla i jedna rostlina, která se šířila tak, že jsem na ni testoval i Bofix. Odolala! Tak jsme nakonec uprostřed léta, po pořádném slejváku, celý trávník ručně vypleli. Ač nám zahradníci radili nehnojit trávník, který není již aspoň 2x sekaný, nedalo mi to a chrstnul jsem trochu Cereritu. Během pár dní se tráva sytě zazelenala a konečně začala houstnout. Až do dnešních dnů drží bez plevele a dělá nám radost :o). Ale byly to nervy :-).
Na sekání jsme pořídili elektrickou sekačku 3v1. Jde o sekačku s možností mulčování a zapnutí provzdušňovacího kartáče a instalace sběrného koše. Vyhovuje nám a je to dobrá kombinace. Jednou za čas zapnu při sekání kartáč a trávník je zase svěžejší.
Stále čistý biotop?
Od léta jsme měli připravený odstavec s povídáním, jak je biotop čistý a dělá nám jen samou radost. Dnes už to bohužel není pravda...
Když jsme si založili biotop, známý říkal, abych si pořídil „míchačku na praní“ kačírku od zeleného povlaku a filtr na zakalenou vodu. Prý minimálně jednou za rok budu muset jezírko čistit. Strašil nás, ale doufali jsme, že se jeho hrozby nenaplní. Neneaplnili se, ale potkalo nás něco obdobného.
Ale všechno popřádku. Jezírko mělo od jara krásně čistou vodu a lákalo k nám stále více obyvatel živočišné říše. Příroda je „prevít“ nastěhuje se vám všude, i kam nechcete. Ale my chtěli, takže krom donesených pulců, se nám v jezírku hemžila spousta brouků potápníků, máme i nějaké ty čolky. Ty nám mizí od doby, co se u nás usadila i užovka, vlastně dvě. Během jara se vylíhlo několik (asi dvacet) vážek a občas si nějaké to šídlo usurpovalo celou hladinu pro sebe. Dokonce jsme pozorovali pár šídlích soubojů. Užovky byly hodně aktivní, takže moc pulců nedorostlo a obávaný žabí sbor se nekonal.
Čas od času jsem vzal nůžky a starý kuchyňský cedník a šel na výlov. Sebral jsem nějaké nafoukané mulčovací dřevo ze záhonů, uschlé a hnijící listy a podobně. Je to pro mě relax, takže to neberu jako práci a možná bych to asi ani nemusel dělat. Pravda je ta, že co do jezírka napadá, shnije a je dříve či později zpracováno rostlinkami. Sedimentu se neubráníme. Když jsme v jezírku pořádně řádili, tak se sediment zvířil, ale stále bylo vidět na dno hloubky. A' propos, když jsme u dna - tam je krom kvanta kamínků, které jsme tam s klukem naházeli, i sediment se zelenými řasami. Byla to slabá vrstva, ale když jsem se potopil ke dnu a pořádně to zvířil, bylo docela zeleno.
Tak tohle vše byla pravda až do srpna. V té době bylo málo vody, horko a mezi orobinci se začala tvořit řasa :o(. S tím jsme trochu počítali, protože nás na to rybníkář upozornil. Voda byla stále čistá, řasa se postupně roztahovala dál, i brouků nějak ubývalo a to už jsme začali být nervózní. Dnes, tedy po třech měsících od začátku výskytu řasy, je více jak třetina jezírka okupována menšími i většími shluky řas.
Jednou z možných příčin může být i dovezení pár rostlinek z jezírka kamarádky. To se uskutečnilo na začátku srpna. Dalším důvodem může být zvýšená koncentrace dusičnanů, která prý těmto řasám vyhovuje, případně i snížení okysličení. Zatím nevíme, ale řešit to budeme na jaře, jakmile ledy povolí! S výsledkem se nezapomeneme podělit.
Betonový potůček
Loni v létě již bylo prameniště hotové, kameny vyskládané, hadice přítoku zamaskována a čerpadlo pumpovalo svých 2,5 m3 vody každou hodinu při zanedbatelné spotřebě 40W. Bylo to prima, ale mě na tom stále něco nesedělo :o(. Většina vody stékala po balvanech jak jsem si představoval, ale část se jí ztrácela mezi nimi. Zkrátka jsem si představoval něco jiného. Potůček!
To jsme takhle seděli se sousedem na terase, koštovali pivo a řeč zavedli i na tu ošklivou černou fólii v místech „prameniště“. Já už delší dobu hledal způsob, jak „nalepit“ kamínky na rybníčkovou fólii tak, aby potůček vypadal přirozeně... a soused nadnesl myšlenku realizovat to s betonem. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Rozpaky jsem měl v souvislosti s popraskáním betonu vlivem mrazu :o?
Po pár dnech jsem obavy rozptýlil. Připravil jsem si kus geotextílie a vytvaroval ji přímo na fólii. Připravil jsem si nejprve polosuchý beton. Z něj nanesl první vrstvu podkladu na geotextílii. Stačilo jedno kolečko. Stejné množství betonu, který byl vlhčí a s větším poměrem cementu, tvořilo druhou vrstvu, do které jsem vložil větší kameny. Do ostatní plochy betonu, který překrýval celou fólii i geotextílii, jsem nasypal a zamačkal kačírek. Všechny velké i malé (kačírek) kameny byly pečlivě opláchnuté a mokré. V horní části jsem zamaskoval ústí přívodní 1“ hadice přivádějící vodu od čerpadla. Hotové dílko jsem na čtrnáct dní přikryl igelitem, abych jej chránil před rychlým vyschnutím a vymýváním od dešťů, aby beton mohl vyzrát.
Odhalení potůčku bylo na Dany narozeniny. Po zapnutí čerpadla (Ninphaea 2500) zabublala voda přes kamínky, pár se jich vyplavilo a spokojenost byla na všech stranách.