Znáte způsob, jak se jednoduše, efektivně a svépomocí zbavit virů, bakterií a plísní usídlených v těle? Já možná ano. Na netu jsem se dočetl, že tohle všechno prý dokáže „koloidní stříbro“. Nějaké prý, nebo možná nemám rád a tak jsem se jal všechno vyzkoušet.
UPOZORNĚNÍ : Tento článek není doporučením. Všechny informace a praktiky jsou jen na vlastní nebezpečí. Zařízení pracuje s elektrickým obvodem, který je pod napětím a hrozí nebezpečí úrazu. Autor tohoto článku, nenese odpovědnost za škody způsobené používáním přístroje a užíváním výsledného produktu.
Ulehl jsem do postele s angínou. Angíně předcházelo nachlazení a předávání nějaké té chřipky v rodině navzájem. Nemohu si dovolit vypadnout z pracovního procesu, a tak o víkendu ležím a přes týden makám. I přesto, že jsem posledních 14dní zbaštil spoustu homeopatik, byl jsem stále „v tom“. A tak jsem se snížil k návštěvě klasické doktorky „západní medicíny“ poptat se, co že mi to vlastně je?
Doktorka mi naordinovala „angínu“ (v krku megaknedlik, zahleněný krk i nos, čepy na mandlích, kašel, bolesti hlavy, i když bez teplot). Ohleduplná lékařka mi nevnutila antibiotika, ale nějaký lokální spray do krku a na dýchací cesty. No a pro jistotu mi udělala výtěr krku a nosu. Po třech dnech, jsem si zavolal pro výsledek výtěru, který zněl: Zlatý stafilokok v nose.
Přes e-mail jsem si trochu postěžoval známému. Zaujala mě jeho reakce: „…na chřipku (a nejen na ni) mě zabírá koloidní stříbro, už rok jsem nebyl u doktorů :-))…“. Zarazilo mě, co je „koloidní stříbro“? Když dnes něco nevím, tak zagooglím, ne?! No a už jsem jel ve vlaku, ze kterého se nedalo (vlastně jsem vůbec nechtěl) vystoupit.
Koloidní kolotoč
Asi po 5 minutách jsem měl představu nejen o tom, že koloidní stříbro je roztok velmi čisté vody obohacené o částečky stříbra ve velmi nepatrné velikosti (řádově jednotky nanometrů - nm), které se díky svému náboji neshlukují a neusazují, jsou v neustálém pohybu. Jejich koncentrace v roztoku je různá, většinou 10 až 20 ppm (parts per million - z angličtiny, česky „dílů či částic na jeden milion“).
A proč by mně takové částečky měly pomoci ku zdraví? Stříbro je hodně účinná látka k dezinfekci. K tomuto účelu je máte třeba i doma v…
- záchodovém prkýnku – po nějakém čase se prkýnko samo vyčistí od bakterií
- jako nitky v kvalitním hadru na uklízení – takový hadr nezasmrádne, ani když ho necháte nějaký čas bez povšimnutí vlhký
- v keramickém obkladu – používá se na obklady hlavně v nemocnicích
- v zemním registru - když je potrubí obohaceno o stříbro, nemnoží se v něm bakterie, ani když v něm kondenzuje vzdušná vlhkost, což je super prostředí pro život bakterií...
Stříbro pracuje pro vás a vy o tom ani nevíte. Dokáže likvidovat nějaké ty bakterie, viry a plísně. Asi ne všechny, ale hodně. No a když toto dokáže stříbro v materiálech, proč ne v těle? Dočetl jsem se, že je bezvadné i to, že vůči tělu je netečné. Takže živým lidským buňkám nemá ublížit.
Známý mě odkázal na jedno velmi zajímavé vlákno fóra www.upramene.cz. Za dva večery jsem přelouskal celé vlákno, pochopil princip a navrhnul si možné řešení výroby koloidního stříbra v našich domácích podmínkách a z materiálů, které mi doma leží. Popsané informace a řešení vychází z uvedeného vlákna a nečiním si žádné autorské právo :o).
Princip a důležité faktory
Mým cílem bylo získat roztok koloidního stříbra, s co nejvyšším obsahem co nejmenších částeček. Jak toho docílím?
Pomocí elektrolýzy, kdy elektrický proud, procházející z elektrody (katody) do elektrolytu uvolňuje („vytrhává“) částečky materiálu elektrody (Ag) do elektrolytu (H2O). Zdůrazňuji, že potřebuji malé částečky stříbra, nikoliv velké kusy stříbra v roztoku. Chci-li vyrobit kvalitní koloidní stříbro, měl bych se soustředit na kvalitní vstupní materiály. Čím kvalitnější, tím dražší. Stejně jako vše, ani v tomto ohledu se to nemá přehánět. Od určité meze přestává mít kvalita materiálu zásadní vliv na výsledek.
Opět se vracím k velikosti částeček uvolněných z elektrod. Čím menší částečky, tím budou účinnější proti patogenům, protože do nich snadněji „proniknou“ a tělo je pak dokáže snadno vyloučit (moč, stolice, pot). Když místo nanočástic získám „brambory“, nedocílím kýženého efektu. Vznik špatného produktu nebo jeho velkým předávkováním může dojít i k nežádoucímu přetížení organizmu.
Při výrobě jsou důležité následující faktory - shrnuto z fora:
- kvalita vstupních surovin (elektroda + elektrolyt)
- hodnoty proudu procházejícího plochou elektrod (konstantní proud a pravidelná změna polarity)
- doba probíhajícího procesu
- teplota (z počátku procesu)
- a v neposlední řadě pohyb roztoku během procesu
Když nebude věnována dostatečná pozornost faktorům (podle mého názoru v tomto pořadí podle jejich důležitosti), s největší pravděpodobností dojde ke vzniku velkých částeček, případně sloučenin, které mohou napáchat více škody než užitku.
Recepis jak jsem to uvařil
Jako vstupní surovinu pro elektrody jsem si pořídil stříbrný pásek s minimálním obsahem 99,9%; výrobce (Safina) uvádí, že dosahuje většinou vyšší čistoty, ale na nějaký certifikát bych si musel pár dní počkat a to jsem nechtěl. Koupil jsem si 240 mm dlouhý pásek profilu 10 x 2 mm (hmotnost cca 53 g okolo nějakých 700,- Kč). Z něj jsem udělal dvě elektrody, kde každá měla na jednom konci otvor pro připevnění kabelu (třeba šroubem M3).
Jako elektrolyt jsem použil čistou vodu, ne destilku z benzínové pumpy, ale velmi čistou vodu z lékárny pod označením "aqua pro injectione“ v 500 ml balení (za cca 30,- Kč). Dle lékopisu je horní hranice její vodivosti 1,1 uSim/cm2, přičemž se většinou pohybuje okolo 0,8. Pokud bych použil vodu větší vodivosti (méně kvalitní destilka), vznik sloučenin stříbra na sebe nenechá dlouho čekat (což je nežádoucí).
Pro vhodnou nádobu jsem nešel moc daleko, stačilo sáhnout do potravinové skříně. Odtud jsem vylovil láhev (obsah cca 730 ml) od kafe, skleněnou se skleněným víčkem, které má plastou těsnící vložku. Tu jsem šroubovákem opatrně sejmul a vyřízl do ní dva otvory pro elektrody. Mezera mezi rovnoběžně usazenými elektrodami by měla být 20 mm. Víčko bylo moc měkké, tak jsem jej vyztužil 4 mm silným Pe (pro výrobu reklamy) a vše zalepil tavným lepidlem.
Určil jsem si výšku hladiny, odměřil ponořenou část elektrody, vypočítal plochu (v cm2), která bude ponořena a číslo vynásobil doporučenou proudovou hustotou 0,155 mA/cm2. V mojí verzi to bylo 3,84 mA. Dle přiloženého plánku jsem si ze starých součástek „zbastlil“ udělátko, které by mělo zajistit dodávku konstantního proudu v požadované výši.
TIP : Elektrody se budou postupně „opotřebením“ tenčit. Kdybych použil kulatý profil na elektrody, měl bych jednou za čas změřit jejich průměr a přepočítat proud podle zmenšující se účinné plochy. Protože jsem zvolil ploché elektrody, jejich tenčení bude mít pramalý vliv na zmenšující se pracovní plochu, kterou bude procházet proud a nemusím se tak věnovat proudové korekci.
Aby se elektrody rovnoměrně opotřebily, měl bych zajistit pravidelné střídání polarity napětí na elektrodách. K tomu jsem nic nenašel. Tedy nic jiného než dvoupolový přepínač, který jednou za čas přepnu.
Elektrolyt měl teplotu okolo 25 °C. To není ideální, ale nějak jsem měl na spěch!
Pohyb elektrolytu jsem zajistil občasným promícháním nádoby (kroužením).
Dobu přípravy jsem odhadnul na 1 až 2 hodiny.
Koloidní stříbro, nebo brambory?
Celé to udělátko a ostatní komponenty jsem si přenesl na místo činu. Naplnil jsem pracovní nádobu odpovídajícím množstvím elektrolytu (vodou z lékárny), vložil víčko s elektrodami, připojil okruh spolu s miliampérmetrem na elektrody a zapojil přívodní kabel do sítě.
Napětí na prázdno bylo 36 V=, pro připojení spadlo na 33 V= a začal protékat proud okolo 0,5 mA. To potvrdilo načtené teorie - přesvědčil jsem se, že zapojení je principielně správné a mohu v zahájeném procesu elektrolýzy pokračovat. Již od počátku začal narůstat procházející proud, což jsem očekával. Po nějakém čase proud začal převyšovat vypočtený proud t.j. 3,84 mA, a tak jsem do obvodu vložil další odpor 10 kohm (R1).
Průběžně jsem ověřoval průběh uvolňování částeček stříbra pomocí lasarové diody. Jedinou, kterou jsem doma měl, byla ta ve stavební vodováze :o). Po cca 8 minutách bylo v paprsku laseru, který míjel elektrody, vidět první náznaky, že se něco děje. V 15té minutě byl vidět jemný náznak cesty laserového paprsku skrze nádobu. Jednalo se skutečně takřka o neznatelný červený stín. Po necelé půlhodině se dostával proud opět nad vypočtenou hranici, takže jsem byl přinucen vložit do obvodu další odpor (potenciometr P2), kterým jsem dělal další korekci. Zvýšený proud vytvořil na elektrodě trochu jemných bublinek a nejspíš „vytrhal“ pár větších částeček stříbra :o(.
Za občasného míchání a změny polarity napětí probíhal proces přes hodinu a půl. Když stopa paprsku byla ve tmě krásně jasná, celou elektrolýzu jsem ukončil. Odpojil jsem vodiče od elektrod a opatrně vyjmul víčko s elektrodami. Chvíli jsem nechal roztok ustát a slil jsem většinu přímo do připravené čisté a suché lahve. Zbytek přes papírový ubrousek do vedlejší sklenice.
Během celé elektrolýzy byl roztok čirý, průhledný a bezbarvý. Výsledek je pro mě akceptovatelný a s ohledem na úplně první pokus pro mě malá usazenina není problém.
První lžička
Koloidní stříbro jsem si nevyráběl jen proto, abych se jím chlubil, ale abych jej užíval na své choroby. Na aktuální problémy jsem jej aplikoval hned po výrobě. Jedna lžíce do pusy, nějakých 5 až 10 minut jsem to převaloval v puse a nakonec polknul. V zápětí jsem si propláchnul obě nosní dirky… a čekal co se bude dít. Po necelých 30 minutách jsem cítil úlevu v nose. Tento pocit šel až do spodní části čela. Během druhého dne jsem toto opakoval postupně 3x. Pocit v nose byl stejně ulevující a bolest v krku a dráždivý kašel se zmenšovaly. Ne že bych byl druhý den totálně zdravý, ale v posteli mě už nikdo neudržel a jal jsem se vytírat celý dům. Připadalo mi to, jako kdybych dostal Q10ku nitrožilně :o).
Zapomněl jsem uvést, že jsem od prvního večera užívání koloidu již nevzal předepsaný spray do nosu a na dýchací cesty. Doufám, že se dostanu tak do 14 dnů k doktorce, abych si nechal zopakovat výtěr a uvidíme co ten můj zlatý stafilokok ?!
Se svoji mamkou jsem se podělil o první zkušenosti a o informace, jak tento přípravek lidi užívají jako prevenci, či proti škrábání v krku až po likvidaci boreliózy či po snahu o likvidaci rakoviny. Její reakce byla „…Napadá mě ale, jestli v případě tvých potíží by tato terapie nebyla něco jako jít s kulometem na komára…“. Vzhledem k mým drobným, ale chronickým zdravotním problémům, si to nemyslím a jsem zvědav na dlouhodobý účinek.
Určitě nebyl proces výroby koloidního stříbra bez chyby, ale vím kde jej zlepšit v souladu s doporučeními a nezapomenu se o to podělit se čtenáři. Co bude zajímavé nejen pro mě, bude vlastní efekt a zkušenosti. Ani ty si nenechám pro sebe :o)
POZNÁMKA : Čtenář by měl prozkoumat více zdrojů informací, než bude dělat vlastní závěr.