Olemování pozemku keři a stromky nebyl až takový oříšek. Větší starosti jsme si dělali se založením trávníku a výsadbou ovocných stromů. Příliš mnoho našich sousedů má za dešťů z parcely jeden velký močál.
Ještě před setím travního semene jsem se ale pustila do jiného veledíla. Inspirovala jsem se v knížce Lunární zahrada, kde mě upoutala tzv. bylinková spirála. Kam s ní, jsem si hlavu dlouho nelámala. Feng-shui už ve mně zapustilo trvale své kořeny, a tak mě do oka padl JZ roh domu, který jsem pocitově měla potřebu „zakulatit“, aby tak ostře nemířil do zahrady. Hned u okapového chodníčku jsem začala vykružovat bylinkového šneka.
Čestné místo pro levanduli
Nejdřív mi Petr na inkriminované místo navršil hromadu ornice a k ní mi z kolečka postupně přisypával valouny, které nám zbyly po úpravě břehů jezírka. Já jsem si zatím vypočítala, co všechno budu na spirále pěstovat za bylinky a k nim jsem ještě přidala afrikány a měsíček lékařský – ty totiž údajně odpuzují škůdce. Tím jsem dospěla k požadované velikosti skalky a mohla se pustit do díla.
Začala jsem u okapového chodníčku, odtud budu záhonky postupně navyšovat, přičemž nejvyšší patro bude uprostřed vlastního šneka. U domku jsem začala maličkým místem pro bobkový list, následující – vyšší záhonek jsem rezervovala pro mátu, další na řadu přijde zmiňovaný měsíček, pak oregáno, tymián, rozmarýn, afrikány, bazalka (ta je jednoletá), šalvěj, petrželka, pažitka, majoránka (taky jednoletka) a na úplně nejvyšším, nejčestnějším a nejvýraznějším místě bude moje oblíbenkyně levandule. Stačilo ji přesunout od vzdáleného závětří zahrady, protože tyhle voňavé keříky jsem „musela“ mít hned po započetí stavby domku.
Jako od Agathy
Kromě levandule, trpím ještě na všechny detektivky od Agathy Christie a při nich slintám nad anglickým venkovem s domy obrostlými břečťanem a hortenziemi všech barev a druhů před nimi... Takže co myslíte.. břečťan se i u nás horčně pne – zatím po zemi, protože na fasádu zatím nemáme a hortenzie jsem už u vchodu zasadila taky :-)) .
Fuška s trávníkem
Ale konec srandy, pouštíme se do obávaného trávníku. Naše úvahy se pořád točily kolem drenáže, jestli do ní máme jít, kudy ji vést, apod. Nakonec jsme hodili řeč s jedním sousedem, u kterého se zdálo, že mokřadlové problémy nemá. Od drenáže nás odradil, přecejen je v našich končinách v létě poměrně sucho a odvádět všechnu dešťovou vodu z parcely by v létě nemuselo být zrovna praktické. Takže je rozhodnuto, plochu pro trávník ještě navýšíme – přikoupíme kvalitnější zeminu a pokusíme se ji mírně vyspádovat směrem k silnici, aby přebytečná voda přirozeně odtékala.
Další dilema spočívalo v načasování setby, protože kromě trávníku jsme chtěli také zasadit ovocné stromy. Jak vše správně skloubit a nic nezanedbat. Všechno za nás vyřešilo marné čekání na hlínu.
Potřebovali jsme jí poměrně dost, chtěli jsme ještě upravit prostor před plotem, kde má být zatravňovací plocha. Místo ní zel mezi silnicí a plotem rygol, který se v deštích spádem naplnil vodou z cesty a parcel před námi. Abychom ušetřili, kontaktovali jsme zahradníka, který měl napojení na firmu, co dělá skrývky pozemků. Sice zemina od něj vyšla levněji, ale museli jsme čekat, až budou strhávat pozemek s hlínou, která za něco stojí. Abychom nezaháleli, rozprostřeli jsme zbytek černozemě, kterou jsme původně počítali ještě pro rostlinky a zaseli první pytel travních semínek – zatím na kousku zahrady.
V okamžiku, kdy skrývková zemina dorazila, bylo už na nějaké setí pozdě. Navíc, i přes to čekání, měla poněkud jílovitý charakter – i když ne takový, jako u nás. A tak jsme ještě museli pořidit písek a v tomto stavu nechali parcelu na přezimování.
Stromky sázíme za pět dvanáct
Časově celkem na hraně nám dorazily v místním zahradnictví objednané ovocné stromky. Pár dní jsme je měli uložené ve stavebním kontejneru s kořeny v neckách s vodou, pak už ale nebylo zbytí a musely jít do země. Hloubila jsem šest jílových obr-děr a měla pocit, že u toho vypustím duši. Zakoupili jsme podpěry – pro každý stromek jednu. Ta přišla do díry jako první, kořenům jsme tradičně dopřáli něco málo Cereritu, kompost a trubku na zalévání.
TIP : Aby se nám do stromků nepustila kdejaká havěť, obalili jsme jejich kmínky bílou geotextílií. Té nám z výstavby rybníčku zbylo ještě docela dost. Nejprve jsme měli strach, jestli v geotextílie v dešti nenabere moc vody, která by chladem zmrzla a třeba došlo k nějakému poškození kůry. Zatím se tomu tak nestalo a tak mají stromky levnou „zimní peřinku“.