Ač jsem nějaké stavební zkušenosti před započetím stavby našeho domku měl, přece jen se ve spoustě věcí učím. Nejdřív ležím v příručkách a na internetu a pak si po dokončení práce říkám - příště bych to dělal jinak. A tak tomu bylo i u lepení obkladu a pokládání dlažby.
Obklady
Ze všeho nejdřív jsem se pustil do obkladu mozaikou v kuchyni (čtverečky 2x2 cm vyskládané na papírovém plátu cca 33x33 cm). Podklad byl rovný, očištěný a napenetrovaný, takže šlo "jen" o to, namíchat lepidlo a vyskládat mozaiku na zeď. Zprvu jsem měl obavy, ale když jsem zjistil, že mám dostatek času na přípradnou opravu, než lepidlo zatuhne, uklidnil jsem se. Mozaika a obklad (15x15cm) v koupelně už byly docela hračkou. I když je pravda, že dlažky je třeba řádně k lepidlu přitlačit, takže zas taková hračka to není, člověk se taky zapotí.
Pokud jde o nářadí…. Nechtěl jsem investovat do řezačky a podobných udělátek, takže jsem se spokojil s hladkým diamantovým kotoučem do flexi a "stavitelným" vykružovákem do vrtačky. Lepidlo jsem pořídil značkové, na mozaiku bílé na ostatní stejné jako na dlažbu.
Dlažba
Nedbal jsem upozornění ve fóru od našeho čtenáře a rozhodl se vypustit rovnání betonové podlahy samonivelačkou (zvednul bych podlahu o cca 8mm) s tím, že vše vyrovnám různou vrstvou lepidla.
Ne že by to nešlo, ale bez jediné zkušenosti jsem se vrhnul na největší plochu k odláždění – kuchyň, a to nebyl nejlepší nápad. I když jsem při pokládce postupoval podle příruček, nerovný podklad a drobné odchylky rozměrů dlažby mi pěkně ztížily práci. Dlažbu 21m2 jsem dělal přes dva dny a výsledek? Když si na posouzení nikdo nebude brát vodováhu, a případně nestabilní skříňce přibude podložka pod nohu, je to pěkná podlaha!
Abych nezapomněl, podklad byl opět bez prachu a penetrovaný, lepidlo flexibilní (v betonu je topení) a krom ozubeného hladítka 8x8mm jsem potřeboval už jen flexu.
Dlažba podruhé
V zádveří už jsem postupoval o poznání lépe. Dvoumetrovou vodováhou jsem pečlivě prošel povrch a našel "nejvyšší" a "nejnižší" místo. Rozdíl mezi nimi byl k 8mm. Do nejhlubších míst přišlo trochu lepidla, aby rozdíl byl max. 4mm.
Rozvážil jsem si postup pokládky a na nejvyšší místo přilepil "nultou" dlažku na tenkou (ale dostatečnou) vrstvu lepidla. Pak jsem si umístil první dlažku (dle plánu pokládky) a usadil ji spolu s nultou do roviny. Pokračoval jsem v požadovaném směru až byla první linie hotova. Nultou dlažku jsem "stáhnul"a seškrábnul z ní i z podkladu lepidlo.
Tak jsem vytvořil druhou hlavní linii pokládky (kolmou na tu první) a od nich se odvíjelo ostatní. Další pokládka už byla jen usazováním dlažby do roviny a vymezováním spár pomocí křížků. V místech, kde byl podklad níž, jsem musel dát vrstvu lepidla i na rubovou stranu dlažky a pročísnout ji hřebenem, abych dostatečně eliminoval nerovnost.
TIP : Pokud je to možné, projektujte již s vědomím, jaké obklady a dlažbu použijete (jde hlavně o velikost). Já jsem během obkládání v koupelně posouval kabely pro světýlka a vynechal mezeru pro zrcadlo tak, aby bylo vše pokud možno symetrické a lahodilo to oku.
Fígle, které v knížkách nebývají
- Obklad ani dlažba nejsou "absolutně" přesné. Míra jejich tolerance se liší i dle výrobce. Počítejte s odchylkami 0,2 až 1mm (dle velikosti a tvaru).
- Pro obkládání se spárou okolo 2mm, je nejlepší použít k vymezení spár klasické sirky. U dlažby, kde je spára většinou širší, se snesou plastové křížky, které při nejhorším někam nedáte :o).
- Obklad mozaikou je pěkný, ale její lepení je trochu náročnější. Vrstva lepidla musí být rovnoměrná ale menší než u běžného obkladu (ozubené hladítko 4x4mm více sklopené k podkladu). A hlavně, každou kostičku mozaiky musíte pečlivě a silou vtlačit do lepidla!!! (Jinak nějaké vypadají, ale i to se dá dodatečně napravit.)
- Na mozaiku a mramor se používá bílé lepidlo.
- Mezi okrajovým páskem (na stěně) a dlažbou na vytápěné podlaze má zůstat dilatační mezera, vyplněná PU provazcem a silikonem. Nikde se ale nepíše, pro jak velkou vytápěnou plochu má být jak velká dilatační mezera!? Tedy já jsem to nenašel.
TIP : Když kupujete obklad (třeba 15x15) a dlažbu (30x30) do jedné místnosti a budete chtít, aby spáry navazovaly, dejte pozor již při nákupu. Každá velikost má šarže (při vypalování se keramika různě smrskne), které se velikostně liší (třeba o 1mm). Mohlo by se vám tak hladce stát, že sladění spár u dlažby i obkladu byste nedocílili - ledaže by obklad žádné spáry neměl, zato dlažba by byla od sebe 6 mm nebo naopak. (My to máme v koupelně jen o fous – ale kdybychom chtěli dát kuchyňskou dlažbu ke koupelnovému obkladu, byli bychom namydlení!).
Spárování
Spárování už je mnohem snažší. Pro konkrétní použití je nutné vytvořit optimální konzistenci spárovačky. To se nepodaří hned na poprvé a už vůbec ne při dodržení receptury na obale použité hmoty. Pro obklad je vhodnější konzistence trochu tužší, díky tomu nestéká z roztíracího hladítka. Na dlažbu je zase lepší řidší, aby šla lépe zapravit do skulin pod dlažbu. Když hmotu moc "našleháte" při rozmíchání, budou v ní bublinky a to prý také není dobře. Zkrátka při druhém a dalším rozmíchání už to budete mít v ruce.
Pokud jste si vybrali obklad s povrchem, který není úplně hladký a se zavřenými póry, zůstává spárovačka v ďolíčcích a ne všechny se vám podaří molitanovým hladítkem vymýt.
Jinak je to ale moc pěkná práce, protože děláte finální povrch, a to je vždycky radost!
TIP : Pokud máte od stavění rozdrásané ruce tak jako já, a na některé práce klasické rukavice nechcete/nemůžete použít, mohly by se vám hodit "tekuté rukavice". Hmota podobná mýdlu po zaschnutí vytvoří ochranný povlak na kůži a nehtech, takže vám špína tolik neublíží. Jen pozor na to, že při namočení rukou, se rukavice postupně "odplaví".