Sádrošení

Příčky, stejně jako obvodovou konstrukci i strop jsme stavěli ze dřeva. Stavební firmy dnes provádějí montáže sádrokartonů výhradně na kovové profily. Kovové rošty používají na příčky, představné stěny pro instalace a stropní podhledy. Tímto způsobem vytvořené místnosti působí po energetické stránce jako panelák, respektive "Faradajova klec". O něco takového nestojíme a proto jsme zůstali u našeho oblíbeného dřeva, které sice časem může a bude "pracovat", ale s tím už počítáme.

Možná jste si všimli z fotogalerie – naše příčky tvoří skutečný předěl mezi místnostmi. Oddělují i finální beton v každém pokoji, stejně tak strop bude mít každá místnost "svůj vlastní". Je to tak z důvodu lepší zvukové izolace.

Stěny pro posuvné dveře a posuvnou stěnu jsme museli trochu promyslet. Stavební pouzdra pro posuvné dveře jsou finančně nákladná a v provedení pro posuvnou stěnu (atyp) k nesehnání. Místo vaty jsme izolovali polystyrenem a do stropu konstrukce příčky instalovali pojezdy do 50 kg váhy dveřního křídla. Cena nás tak vyšla na zhruba třetinu ceny zmíněného stavebního pouzdra.

Postup montáže příček

Základovou lať vnitřních příček jsme posadili na polystyren. Ke stropní konstrukci je přichycena vrcholová lať a mezi nimi pak sloupky s odstupem osové vzdálenosti 1/2 nebo 1/3 šíře sádrokartonové desky (125 cm). Latě jsou průřezu 5 x 8 cm, takže společně s 1,25 cm silným SDK bude příčka něco málo přes 10 cm silná.

Na konstrukci příček jsme osadili z jedné strany SDK, vnitřek vyplnili 8 cm silnou deskou z kamenné vaty a zabudovali veškeré rozvody - vzduchu (sání z koupelny, WC, digestoře a centrální sání na chodbě) a spoustu elektroinstalace. (Té se u nás potřebovalo celkem 990 metrů, ale o tom až v dalším článku.) Když bylo ve stěnách vše připraveno, zaklopili jsme je sádrokartonem. Strop nás ještě čeká.

SDK spárujeme tvrdým tmelem s vloženou silonovou mřížkou. Na doporučení dodavatele jsem koupil samolepicí mřížku ve spojení s tvrdým tmelem, aby vznikl pevný spoj. Vědom si toho, že dřevo v příčkách i na stropě může měnit své rozměry - v řádech milimetrů, je každý povrch (stěna i strop) oddělen od sousedního "separační" páskou. O jakou pásku se přesně jedná? Když jsem v prospektech výrobců SDK hledal pracovní postupy, několikrát jsem na ní narazil, ale nikde se mi ji nepodařilo koupit :o(. Vzhledem k jejímu účelu – zamezení pevnému spojení SDK v rozích a umožnění vzniku "kontrolovaných" dilatačních spár – jsem použil "krepovou zakrývací pásku", která se dá snadno strhnout z kartonu, ale pevně drží v tmelu. Tedy konkrétně: do rohu osadím SDK (s rovnou hranou), na rohový kraj nalepím separační pásku a k ní přisadím boční sádrokarton (s hranou strženou, nebo originální HRAK), který dotmelím až k pásce. Po zaschnutí a přebroušení už jen pečlivě odříznu přebývající - viditelnou pásku a roh je hotov.

A ještě o krok zpět – druhé betonování

Jak už víte, betonování vnitřních podlah jsme rozdělili do dvou etap – listopadové a únorové. První etapa - obývák, ložnice a pokoj syna, druhá etapa kuchyň s jídelnou, koupelna, WC, chodba, technická místnost a zádveří.

Protože ve většině místností betonovaných ve druhé etapě je podlahové vytápění, bylo třeba betonovou směs "obohatit" o plastifikátor. Ten zajišťuje lepší "tekutost" betonu i při nízkém obsahu vody, která se musí velmi pečlivě dávkovat. Stačí o 2 dcl vody na kolečko víc a beton je natolik řídký, že ho nelze snadno uhladit. "Sušší" betonová směs umožňuje udusání potřebné vrstvy do kompaktní hmoty, následné "strhnutí" povrchu a jeho uhlazení. Možná za to mohou kratší dny, nebo členitost místností, tohle druhé betonování trvalo celé dva dny.

Výsledná rovinatost podlah už mě tolik nenadchla. Naštěstí jsou nerovnosti v místnostech, kde bude dlažba, takže až ji budu pokládat, dám vyšší vrstvu stavebního lepidla. Ve sprchovém koutě a v technické místnosti jsem zedníky požádal o spád k podlahové výpusti.

No a pár dní po zavadnutí betonu jsme se vrhli na již zmíněné dokončování příček.