Listopadové a únorové betonování vnitřních podlah bylo dost náročné pro nás i pro domeček. My se vydávali ze spousty peněz a domeček zakoušel zátěž v podobě vysoké vlhkosti.
Betonování vnitřních podlah realizovala dodavatelská firma. Ač jsme se následně snažili pravidelně větrat a přitápět proti zámrazu, vnitřní relativní vlhkost vzduchu neklesala pod 70%. Většina materiálu do sebe natáhla poměrně velké množství vody, která se v betonu nevázala, ale odpařovala se. Díky tomu se na několika místech dřevěných sloupků příček objevila plíseň a projevily se i naše tepelné mosty.
Parozábrana byla na několika rozích obvodové stěny znatelně orosená. Nosné sloupky konstrukce, které byly z venku permanentně ochlazovány (jednalo se převážně o severní stranu), vytvořili tepelné mosty. Došlo k takovému ochlazení vnitřního OSB pláště, že na něm stále kondenzovala vzdušná vlhkost. V místech, kde byla zevnitř tato místa už zakryta tepelnou izolací (5 cm vaty v předinstalačním roštu), a kde tím pádem neproudil volně vzduch, bylo "super živné prostředí" pro plíseň. A taky se tam vytvořila. Vata jako houba držela 100% vlhkost.
Náprava stavu byla ještě relativně snadná, odstranili jsme napadenou vatu a Savem zlikvidovali plíseň. V budoucnu taková situace nevznikne, protože obvodový plášť bude zateplen na vnější straně dalšími 16 cm kamenné vaty a vnitřní teplota bude vyšší, což plísním vyhovovat nebude.
Kdyby šel vrátit čas, nevím, jak přesně bych této situaci předešel. Odložit betonování na jaro bych rozhodně nechtěl, protože by došlo minimálně ke 4 měsíčnímu posunu harmonogramu stavby. Permanentní větrání a topení během nechladnějšího období by nám trochu provětralo kapsu. Asi bych sháněl kondenzační sušičku vzduchu. Ale o jejím účinku doposud nejsem přesvědčen.
Výše popsanou situací jsem nebyl překvapen jenom já. Naštěstí nás zachránil nástup teplého dubnového počasí, které umožnilo permanentní větrání domu (pokles relativní vlhkosti až na 45%) a také staré dobré (již zmíněné) Savo.